Ridge a Dermoid
Co je dermoid a jak s ridgem souvisí?
Dermoid (nebo také dermoidální cysta, dermální sinus) je v podstatě vchlípenina kůže do tkání ležících pod ní. Tyto vchlípeniny jsou různě hluboké a s povrchem těla spojené nebo nespojené (uzavřené). Výskyt ridge je někdy u rhodeského ridgebacka doprovázen výskytem těchto kožních záhybů a cyst, jež zasahují různě hluboko, někdy jen do podkoží, ale jindy až do páteřního kanálu, v němž je uložena mícha.
Už z toho je patrno, že výskyt hlubokých záhybů a cyst nemůže nepoznamenat negativně zdravotní stav svého nositele. Jsou-li extrémně hluboké, zasahují-li až do páteřního kanálu, vyvolávají cysty poruchy pohybu pánevních končetin. Jsou-li vcelku mělké, nemusí tolik vadit, ale i tak způsobují zpravidla u postiženého zvířete přecitlivělost, nervové poruchy apod. nehledě k tomu, že hlubokými záhyby může do těla proniknout infekce, způsobující zánětlivé onemocnění.
Dermoid sinus leží vždy v "oblasti" ridge, nikdy však přímo v něm. Je tedy pravděpodobné, že s ním nějak souvisí. Pokryv těla (kůže) a páteř se v průběhu embryonálního (zárodečného) vývoje vytvářejí z téhož zárodečného listu (vnějšího, rozrýhovaného a dále se vyvíjejícího se vajíčka ektodermu neboli ektoblastu).
Zdá se, že cysty (podobně jako ridge) vznikají vinou jakési vývojové anomálie, poruchy, jež má za následek, že tkáň kožní se neoddělí úplně a beze zbytku (jak by měla) od tkáně tvořící páteř. Jako první popsal tuto vývojovou poruchu u rhodeského ridgebacka T.Hare v roce 1932. Již tehdy vyslovil též názor, že jde o vadu dědičnou.
Svůj názor dokládal faktem, že pes (samec) postižený kožními cystami, dal se zdravou fenou (svoji sestrou) dvě štěňata stejně postižená jako byl sám. Ridge je patrně rovněž výsledkem vývojové poruchy, k níž dochází v průběhu embryonálního vývoje, ale pokud jde o dědičnost, je podmíněn (jinou vlohou) než dermoid.
O dědičném podmínění dermoidu panují názory dost různé. L.H.Lord a spol.(1957) zkoumali cysty u rhodeského ridgebacka důkladně a dospěli k názoru, že za vznik abnormity je odpovědný větší počet až celý komplex vloh (genů). Usoudili, že patrně každý jedinec má určitý počet vloh pro tuto vývojovou poruchu, a proto nejsou všichni postiženi stejně.
Jiní autoři zaujali stanovisko opačné. Došli k závěru, že za cysty zodpovídá jediná vloha a tvrdili, že tato vloha má povahu dominantní (převládající nad vlohou pro normální vývin tkání v příslušné oblasti).
K týmž závěrům dospěli i jiní autoři (J.Stratton 1964, G.E.Mann a J.Stratton 1966). Nejnovější poznatky však ukazují něco jiného (S.D.Hyman 1974). Podle nich by měl být dermoid založen jednoduše autosomálně recesivně, což (převedeno do řeči srozumitelnější) znamená, že vada je podmíněna jednou vlohou, a to vlohou povahy recesivní, ustupující (účinku vlohy pro normální vývoj tkání v dané oblasti), jež je umístěna v některé z tělních chromosomů neboli autosomů (znamená to, že vada se nedědí jako vázaná na pohlaví).
Posledně uvedený autor obdržel ze spojení heterozygotně založených rodičů (t.j. jedinců, kteří ve své vlohové výbavě měli jak dominantní vlohu pro normální vývoj tkání, tak vlohu recesivní, odpovědnou za vývojovou anomálii vedoucí ke vzniku kožních cyst) 54 potomků, z nichž 13 bylo postiženo vadou (to svědčí o jednoduše autosomálně recesivní povaze znaků).
Psi postižení hlubokými záhyby a cystami se vyřazují z chovu, postižená štěňata se hned po narození utrácejí. V populaci ovšem i tak vystupuje stále určitý počet jedinců postižených dermoidálními cystami. Dermoid se (podle E.Müller-Forerové 1985) vyskytuje v "oblasti" ridge nejčastěji na kohoutku a na bedrech. Nejhůře se dermoid hledá u kořene ocasu. Dermoid sinus se dá objevit několika způsoby, promnutím kůže v určených oblastech, (mezi prsty nahmatáme změnu o síle tenčího provázku, dle stáří štěněte) vizuální kontrolou srsti inkriminovaného místa (v místě sinu bývá srst tmavší) a posledním je vyholení srsti v podezřelém místě - objeví se vchlípenina kůže.
Moje poznámka: Já osobně bych dala ruce pryč od chovatele, který nechá štěně odoperovat a poté ho prodá. Tento rádoby chovatel je množitelem, který týrá tak vznešené RR. Pes s odoperovaným dermoidem může celý život trpět bolestmi a nikdo Vám nezaručí, že neochrne. Bohužel jsem se setkala s lidmi, kteří si takového pejska koupili a dokonce nevěděli, o jakou nemoc jde. A proto prosím a apeluji, nedávejte prostor těmto množitelům, kteří nepochopili, že chovem psů se živit nemohou. Přirovnala bych je k lidem, kteří chovají malé děti k transplantaci orgánů.
Samozřejmě může se stát že dermoid zjistíte u staršího štěněte, pak jde již o záchranu mazlíčka, kterého milujete. Pak operace je to jediné co Vám zbude a co můžete pro svého miláčka udělat. Jen apeluji, nepřipouštějte takové pejsky a nechte je žít s milující smečkou. V takové případě Vám přeji hodně, hodně štěstí.
Veronika a Sarah
Komentáře
Přehled komentářů
lidi co sem napíšou takový nesmysl, že by se malý ridgeback měl kvůli jedné hlopé cévce utratit bych nastrkal do plynové komory, aby věděli jaké to je!
pipiny
(lukáš, 12. 1. 2010 9:45)